Kdyby 1.leden mohl mluvit...

… určitě by řekl něco jako:Kde se vzal, tu se vzal, zas si něco předsevzal.“  
Takže možná, že bychom to všechno mohli shrnout do této jediné věty a řeklo by se vše.

Jenže. To se ani za mák nechce. Vždyť LETOS vám píšeme naposledy a znovu se potkáme u čtení až v roce 2018.
Na novém blogu, když to půjde dobře.

Čas novoročních předsevzetí je tu. A tak se hlavně nezbláznit...

Ta novoroční předsevzetí jsou vlastně skvělá, a když budeme trochu vánoční, shodneme se na tom, že nás všechny sbližují.
Neznají rozdíly. Nezajímá je pohlaví ani věk. Neřeší, co kdo dělá, ani kdo kde byl.
Ve většině případů jsou to ta hubnoucí, nekouřící, zdravě žijící a pomáhající.
Ta, která nějak nikdy nejdou dodržet. 

A tak je odnepaměti první leden takový nejvytíženější den. Na to že je volno. A že jsme až na výjimky doma.

Zásobujeme ho totiž všemožnými tužbami a potřebami se (z)měnit. Sypeme na něj své myšlenky i emoce.
A ty dvě jedničky jsou z toho zpocený až za ušima.

Možná, že jste právě v nové práci a chcete v ní konečně vydržet. Ty termíny!

Možná, že uděláte všechno proto, abyste je konečně stíhali. Třeba budete pít míň kafe, zato si však uděláte čas na pořádnou svačinu.
A nechodit pozdě.

Chtěli bychom vycházet s podřízenými, to už by konečně taky nebylo od věci. Letos si fakt najdu lepší práci! Nabídek práce je naštěstí dost.

Lednová předsevzetí se naštěstí nevyhýbají nikomu. A dobře tak. Protože kdyby nebyla, neměli bychom co porušovat, na co se těšit,
co v práci řešit, a ten první leden by z té nudy vůbec nebyl ve své kůži.

Přejeme vám šťastný a úspěšný nový rok.

Ivona Neuvirthová